DEPO2015

Facebook Twitter Youtube Instagram

Kristína Kandriková: Ticho před svítáním

Výstava slovenské umělkyně Kristíny Kandrikové je součástí doprovodného programu Festivalu světla BLIK BLIK 2020, s nímž umělkyni těsně pojí téma přírody a světla. Kandriková se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá bytím člověka ve tmou zahalené krajině. Instalace objektů, obrazů, zvuků a světel v DEPO2015 jako celek reflektuje jeden z nejmagičtějších momentů našich dnů - přerod tmy ve světlo, čas, kdy noc přechází v den.

Vernisáž výstavy se uskuteční ve středu 4. března od 17:00 v Truhlárně a kavárně DEPO2015.

Kurátor: David Bartoš
Architekt výstavy: Robert Bakyta

Anotace:

Kristína Kandriková se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá bytím člověka ve tmě zahalené krajině. V malbách a objektových (a někdy i zvukových) instalacích reflektuje vlastní zkušenosti z nočních meditací, pochůzek a běhů, které realizuje především v okolí rodného Kysuckého Nového Města. K tomu využívá vlastní charakteristický vizuální jazyk, tíhnoucí k minimalismu a abstrahování syrových podmínek a zážitků nočního bytí.

Existenciální téma poprvé otevřela v roce 2018 v Prostějovské Galerii Cyril výstavou Krajní Bdění. Tamější věž a půdu kostela změnila na les, který se pomalu ztrácí v šeru stmívání. O rok později vtáhla diváka do nejhlubší noci. V tmě Bratislavské galerie Médium přiměla Kandriková  diváka Vidět veci, které tam nie sú a nevidět veci, které tam sú.

V Truhlárně DEPO2015 Kandriková logicky uzavírá tuto niternou cestu příchodem na světlo. Výstava jako celek reflektuje jeden z nejmagičtějších momentů našich dnů - přerod tmy ve světlo, čas, kdy noc přechází v den. Jakkoliv pateticky to zní, jedná se o moment, který nese archetypální témata a významy uchopené v rámci filosofií, náboženství a konec konců i v umění. Před tím, než dopadnou první paprsky, nastává Ticho. Jakoby vše živé procitlo a poprvé se nadechlo. A s prvním výdechem přichází světlo, napřed mírné, téměř neviděné, a pak najednou prudké - oranžové, žluté, zelené, modré, červené. Barvy mění podle toho, jaký je zrovna svět.

A právě útržky krajiny našeho světa, který se připravuje na světlo (a následně jím je zaléván v různých podobách), Kandriková uchopuje a v rámci jejího charakteristického jazyka abstrahuje v instalaci objektů, obrazů, zvuků a světel.

Ačkoliv je v rámci uměleckého provozu patrná přirozená tendence reflektovat klimatickou změnu a problémy našeho evniromentu, Kandriková nemíří primárně tímto směrem. Mimo vlastní niternou zpověď poukazuje na problém soužití člověka se vším ostatním na Zemi. Pokud nám hoří lesy, pole jsou suchá, ledovce a sníh minulostí, zvířata pouze překážkou nebo nástrojem koloběhu spotřeby, pak všemi těmito neduhy trpí i člověk. Za všemi problémy současnosti nestojí jen iracionalita a konzum, nýbrž i přetržení přirozeného blízkého vztahu člověka a krajiny. Někdy je zkrátka potřeba ponořit se do tmy, abychom znovu pochopili, jak vypadá světlo.

Vstupné

vstup zdarma