Více informací o Ondřejovi Vyhnánkovi aka X-Dogovi neleznete zde. A o tom, jak probíhal první ročník street art festivalu WALLZ si můžete přečíst na facebooku.

Ondřej Vyhnánek
ANIMA /duše/

Jakožto víru v existenci duší a duchovních bytostí chápal britský antropolog Edward B. Taylor pojem anima jako nejstarší formu náboženství, která následně přetrvává ve všech náboženských systémech. Tato teorie je těsně propojena s přírodními národy, které dodnes věří v nadpozemské bytosti a přírodní duchy. Animismus předpokládá, že všechny bytosti a všechny věci (včetně kamenů či stromů) mají vlastní duši v podobě jakéhosi energetického chvění, které je propojuje s přírodou a vesmírem.

Podobný svět fauny a flóry nalézáme v aktuálním díle Ondřeje Vyhnánka (*1983). Mnohdy nadreálná zvířata a rostliny obývají na jeho obrazech cizí, tajemné krajiny, sochy nejrůznějších živočichů často doplňují předměty ve tvaru vejce, zárodků a jiných tvarů, které mohou odkazovat k novému životu, ale v rovině symbolismu je lze také chápat jako duši, která již stojí mimo hmotný svět a odkazuje tak na svou nesmrtelnost. Z tohoto pohledu můžeme rámec Ondřejových soch a maleb vnímat jako pozvání do vysněného ráje, ale nenechme se jím zcela pohltit. Důležitých inspiračních zdrojů a témat je zde totiž mnohem více.

Ke konci základní školy si Ondřej vyzkoušel své první graffiti. Určité nutkání muselo přijít již v dětství, které trávil s rodiči v Berlíně. Zážitek zbourání Berlínské zdi si pamatuje velmi živě především proto, že se marně snažil najít posprejovaný kousek zdi na památku. Také berlínský konzum, který nabízela tamní televize, se promítá do prvních bizarních charakterů tohoto umělce samouka. Ondřej Vyhnánek si pod jménem X-Dog postupně značkuje čím dál více městských zákoutí a následně se připojuje k legendární IIG Crew.

Vedle inspirace popkulturou, komiksem či naivním uměním jsou v díle Ondřeje Vyhnánka obsaženy důležité otázky po podstatě lidské existence, smrti a tajemství života po životě. Se staršími díly se pojí ironie, výsměch, mystifikace, absurdita, určitá agrese, zloba, smutek. Reakce na vlastní vnitřní svět i celospolečenské problémy. Aktuální tvorba se obrací zpět k přírodě, silná témata života a smrti ovšem zůstávají. Stejně tak určitá dávka ironie, sarkasmu a nadsázky. Inspiraci nyní nalézá v tajemnu starých vědeckých ilustrací Ernsta Haeckela, v japonském historickém dřevotisku i současné animaci, stále v propojení s otázkami po smyslu lidského bytí. S Michalem Škapou často tvoří velkoformátové muraly, jakési futuristické vize, tajemné světy plné skrytých významů.

Vedle přitažlivě výrazných maleb na výstavě dominují sochy v technice glazované keramiky, kterou Vyhnánek neustále rozvíjí a zvětšuje, jak naznačuje dominantní socha výstavy – Kukla. Všichni přítomní živočichové jsou zároveň duchovními bytostmi, na které z výšky dohlíží hlava Krista, vnášející do kontextu výstavy nutnou přítomnost boha, ale také naznačující další z umělcových silných témat – zneklidňující všudypřítomný dohled kohosi nad námi. Na malbách se tyto stále otevřené oči objevují jako mimikry na křídlech motýlů, které zároveň odnáší duši do mysteriózních světů věčného života či smrti.

Kristýna Jirátová
kurátorka výstavy